Puštík bělavý

latinský název

Strix uralensis

taxonomické zařazení

řád – sovy (Strigiformes), čeleď – puštíkovití (Strigidae)

potrava

drobní savci, ptáci, obojživelníci, hmyz

hmotnost

450–1000 g

velikost

60–62 cm, rozpětí křídel 120 cm

biotop

jehličnatý, listnatý a smíšený les

délka života

v lidské péči až 25 let

stupeň ohrožení:

málo dotčený

Není ojedinělé, že v zápalu obrany mláďat napadne i člověka. Díky tomu si ve Švédsku vysloužila jméno „slaguggla“ což v překladu znamená „útočná sova“. Díky tomu si ve Švédsku vysloužil jméno „slaguggla“, což v překladu znamená „útočná sova“. V 19. století, kdy bylo populární rozšiřovat sbírky přírodnin a obzvláště preparátů, byl puštík oblíbeným suvenýrem ve sbírce. Puštík bělavý byl ve 20. století v České republice přibližně 50 let považován za vyhynulý druh. V roce 1990 odstartoval projekt, jehož cílem bylo navrácení puštíka bělavého do volné přírody Šumavy. Můžeme ho tak vzácně spatřit i u nás, především v Beskydech nebo na zmiňované Šumavě.

Stále je však v českých lesích tato sova kriticky ohrožena, a to především změnami v krajině, intenzivní dopravou a zřejmě i nelegálním lovem.