Rosomák sibiřský

latinský název

Gulo gulo

taxonomické zařazení

řád – šelmy (Carnivora), čeleď – lasicovití (Mustelidae)

potrava

obratlovci do velikosti losa, mršiny, vejce

hmotnost

6–25 kg

velikost

65–95 cm, ocas 17–26 cm

biotop

bezlesá krajina polárních oblastí (tundra)

délka života

až 13 let, v lidské péči až 19 let

stupeň ohrožení:

málo dotčený

Rosomák sibiřský díky husté srsti a širokým tlapám, které v hlubokém sněhu fungují jako sněžnice, připomíná spíše medvěda. Nenechme se však zmýlit vzhledem, jedná se o jednu z největších lasicovitých šelem. Zanechává za sebou silnou pachovou stopu, kterou si značí své teritorium a úkryty s potravou. Svými čelistmi bez problému rozdrtí i zmrzlé maso či kosti. Dělá si zásoby, které zahrabe hluboko do sněhu. Ten potravu uchrání před ostatními predátory, ale především před bakteriemi či hmyzem a funguje jako „mrazák“. Když na jaře ve svých sněžných doupatech pečuje samice o mláďata, je v severské přírodě nejméně potravy a lov by tak zabral příliš času i energie. Samici však stačí najít nejbližší „mrazák“ a nemusí v době kojení své potomky opouštět na delší dobu.

V průběhu historie byli rosomáci, kterým se i díky častému požívání mršin přezdívá hyena severu, považováni za záhadné tvory. Jejich skrytý život v těch nejodlehlejších oblastech vedl k několika mylným představám. Kdysi se například věřilo, že rosomák se rodí jako medvídě – jestliže medvědice porodí mláďata čtyři, stane se z toho čtvrtého rosomák.

Rosomáky, stejně jako lední medvědy a další severská zvířata, nejvíce ohrožují globální klimatické změny. Životu v drsných sněhových podmínkách se přizpůsobili natolik, že jinde už ani žít nemohou. Mimo změny klimatu však rosomáky sužuje také lov. Jejich kožešina, často používaná jako lem límců a kapucí na kterém se netvoří námraza, patří k nejkvalitnějším a nejdražším vůbec. Nabídka se tak přizpůsobuje stále existující poptávce po tomto mrazuvzdorném kožichu.