Expozice

Beringie – Kamčatka

Beringie je jméno zaniklé pevniny, která se v dobách ledových opakovaně vynořovala z moře, naposledy asi před 12 000 lety a spojila tak Asii se Severní Amerikou. V místě dnešní Beringovy úžiny se tehdy mohly mezi oběma světadíly šířit rostliny i živočichové.

Beringova úžina, která odděluje Asii od Ameriky, není příliš hluboká – pouhých 30–50 metrů a široká necelých 90 kilometrů. Je to přirozený průliv mezi asijským a severoamerickým kontinentem, který byl pojmenován na počest ruského mořeplavce a objevitele dánského původu Vituse Beringa, který se tudy plavil v roce 1728. Během historie naší planety došlo několikrát k významnému poklesu a nárůstu vodní hladiny, což se projevilo nejvýrazněji před 12 000 lety během doby ledové, kdy došlo k výraznému poklesu hladiny asi o 85 metrů. Tak vystoupila souš v oblasti Beringova průlivu a obnažil se široký pruh kontinentálního šelfu. Vzniklá souš vytvořila spojnici mezi Asií a Amerikou, po které se dalo přejít suchou nohou. Tento pokles vodní hladiny umožnil v dějinách již několikrát přechod různých druhů rostlin a živočichů mezi oběma kontinenty. Touto cestou se z Ameriky do Euroasie dostali velbloudovití a koňovití. Opačnou cestou např. člověk. S postupným odtáváním pevninského zalednění byla Beringie opět zaplavena mořem, čímž vznikla dnes již známá Beringova úžina.

Oblast Beringie leží na severu. Je to oblast tundry, pobřežních skal, oblast věčného ledu a sněhu i horských systémů s mnoha činnými sopkami. Zasahuje až na severní okraj tajgy – jehličnatého lesa.

Tundra je bezlesá, plochá nebo mírně zvlněná krajina s drsným podnebím. Půda je trvale zmrzlá. V krátkém létě rozmrzá pouze tenká povrchová vrstva. Vegetační doba je v tundře krátká, teploty jsou nízké a po většinu roku ji pokrývá vysoká vrstva sněhu.

Historie

V roce 2009 se podařilo dokončit vstupní části expozičního komplexu Beringie ve spodní části zoo, v prostoru za Tygřími skalami směrem k expozicím bobrů a vlků. Dominantní částí stavby je expozice pro medvědy kamčatské (ubikace, chovatelské zázemí, výběh s vodní plochou). Součástí celého komplexu je výběh pro rosomáky sibiřské, voliéra pro sovice sněžní, voliéra pro severské ptáky a usedlost lovce medvědů. V roce 2011 byla dokončena expozice pro lišky polární, která celý vstupní komplex doplnila.